Franta Dřevař

Jsem dřevař s duší zahradníka.

Stromy sázím, ošetřuji i kácím.
A dřevo, které by jinak skončilo ve štěpkovači, beru domů.

Tesám z něj lžíce, vařečky a misky.

Rukou.
Sekerou.
Nožem.

Žádný stroj.
Žádná série.

Každá lžíce prošla mýma rukama —
od stromu až po váš stůl.

Můj průvodce tvary vařeček a lžic

Jak vybrat tu pravou pro Vás

Vařeček a lžic je tolik různých možných tvarů a funkcí, že jsem se rozhodl si v tom pro sebe udělat pořádek a možná to pomůže i Vám se v tom zorientovat.

Dá se říct, že základní dělení je na lžíce a vařečka.

Dál bych dělil podle hloubky nebo mělkosti misky a délky dříku na dlouhou a krátkou.

Takže máme pak vařečku, naběračku, čajovou lžičku, lopatkovitou vařečku, delší lžíci, se kterou si uvařím a pak to i sním a samozřejmě tu máme špachtle.

Pokud bych chtěl dále pokračovat v dělení můžu dělit podle způsobu vyřezávání. To jest, jestli je vyřezána jen ručně nožem a sekyrou nebo jestli byla vyřezána na dřevošlapu...

Pokud Vás to zajímá více, můžete si počíst více na informačním letáku.

Jak vzniká dřevěná lžíce

Od stromu k hotové lžíci.

Kácení.
Začátek lžíce.

Větve končí ve štěpkovači.
Dřevo, které má smysl, zůstává.

Vhodné špalky dřeva se rozštípnou, aby mohly být opracovány sekyrou.

Rozštípnutý špalek liliovníku. Syrové dřevo krásně voní.

Teď bude lžíce schnout, aby mohlo dojít k finálnímu opracování.

Hrubý tesanec rodící se lžíce.

Tohle už je syrový tesanec připravený k opracování teslicí.

Po opracování teslicí bylo odebráno dost materiálu, aby přišel na řadu nůž.