Příběh Franty Dřevaře

Jmenuju se Franta. Jsem dřevař a zahradník a rád lezu po stromech. Mám moc rád dřevo, které takto získávám. Často mi je ho líto vyhodit nebo jen tak nechat ležet. Dlouho jsem hledal, co bych z něj mohl mít za užitek, aby nepřišlo vniveč. S rodinou žiju ve městě, takže velké projekty musely jít stranou. Jako užitečný a krásný předmět každodenní potřeby mi přišla lžíce a vařečka, a tak jsem se rozhodl naučit ji vyřezávat. Snažím se v tom zlepšovat. Vím, že to je dlouhá nekončící cesta, ale baví mě tvořit rukama a zdá se, že u toho ještě nějakou dobu vydržím.

Každý kus má svůj původ – vím, odkud pochází, jak vypadal strom, kde stál.

Tesám ručně – sekerou a nožem, občas s pomocí lesního soustruhu. Pracuju se zeleným, čerstvým dřevem, jak se to dělávalo odjakživa. Žádné sušení, žádné sklady. Strom dnes, lžíce zítra.

Mám rád ten proces. Ticho v lese, třísky na zemi, tvar, který se pomalu vynořuje z kusu větve. Není v tom spěch. A každá lžíce to nese – trochu tu nepravidelnost, otisk ruky, stopu po nástroji.

Každá lžíce, kterou vytvořím, je spojená s konkrétním stromem a místem. Není to anonymní materiál ze skladu, ale kus živého dřeva, který měl svůj život. Možná právě dávají ty lžíce jiný pocit, když je držíte v ruce – nejsou dokonalé, ale jsou skutečné.

Nevyrábím. Tesám.

Práce na lesním soustruhu. Na zahradě dědy Vlasty.

Práce v koruně stromu. Praha - Petřiny.